Spoření je činnost, kterou vznikají úspory. Člověk spoří, pokud odkládá spotřebu a část svých čistých příjmů neutratí. Spořením vzniká majetek, případně kapitál. Protikladem úspor jsou dluhy.
V ekonomii se spoření definuje jako rozdíl mezi disponibilními příjmy a výdaji na spotřebu a měří se objemem peněz za nějakou dobu (měsíc, rok). Podíl spoření na celkovém příjmu za určitou dobu se nazývá míra úspor. Míra hrubých úspor domácností v EU činí přibližně 11%. Spořením člověk zvětšuje svůj majetek, který se naopak zmenšuje výběry, inflací a podobně.
Pokud člověk uchovává své úspory doma, v pokladničce nebo ve slamníku, jsou tyto prostředky vyňaty z oběhu a nemohou sloužit jako investice. Představují vlastně bezúročnou půjčku státu (národní bance). Pokud je uloží do banky, banka je půjčí tomu, kdo je potřebuje a je ochoten za ně zaplatit úrok. Tím se peníze dostávají do oběhu, slouží ekonomickému životu a majitel je za to odměňován úrokem. Tento úrok (resp. úroková míra) musí být nižší než ta, kterou bance platí její dlužník, neboť z tohoto rozdílu (tzv. úroková marže) se financuje provoz banky, pojištění rizik i zisk jejích majitelů.
Majitel úspor se může rozhodnout, jakým způsobem své peníze uloží, a volí mezi likviditou, jistotou a výnosností. Běžný vklad v bance má vysokou likviditu (peníze lze kdykoli vybrat a použít), velkou jistotu čili nízké riziko a poměrně nízkou výnosnost. U termínovaných vkladů je výnosnost vyšší, ovšem za cenu snížení likvidity. Při nákupu cenných papírů, zejména akcií volí nízkou likviditu (cenný papír se musí nejprve prodat, než se peníze dají použít k jinému účelu), vysoké riziko a obvykle vysokou výnosnost.
Na vytápění budov je v našich podmínkách vynakládána nejvýznamnější část energie. Modernizací staveb se tyto náklady na spotřebu snižují. K snížení nákladů nejvíce přispívá vhodně zvolená izolace, využití solární energie a účinnější systémy vytápění (např. tepelná čerpadla). Dochází tak k úsporám až 90 procent oproti původním hodnotám. Již několik let je možné dokonce žádat o různé pobídky od státu na zateplení domu, plastová okna apod (zelená úsporám). Nejzákladnějším však zůstává vhodný výběr systému vytápění, promyšlená regulace teploty a efektivní větrání.
Druhý ve spotřebě energie v domě je ohřívání vody. Energetické úspory vznikají především díky snížení spotřeby vody, ale také prostřednictvím účinnějšího využití. Největší spotřeba teplé vody v domě připadá na osobní péči (koupání, sprchování). Sprcha vyžaduje v závislosti na délce zhruba 40 až 75 litrů teplé vody, vana v průměru 160 l. Při volbě vhodné sprchové hlavice je možné zvýšit výstupní rychlost proudu vody, což vede k pocitu více vody, přičemž lze takto uspořit až 50 % vody. Záleží ale především na osobním přístupu. Vhodným nastavením termostatického směšovače lze také výrazně ušetřit na ohřevu. Zde by ale neměla být snížena pod 60 °C z důvodu zamezení šíření bakterie Legionelly, která může přivodit zápal plic a podobné plicní problémy.
Při správném plánování staveb lze uspořit spoustu energie na osvětlení využitím denního světla. Při použití led žárovek se dosáhne vcelku významných úspor elektřiny na svícení, má přibližně desetkrát větší účinnost než "klasická" žárovka a cenou se žárovce skoro vyrovnala.
V posledních letech dochází u spalovacích motorů ke zlepšení efektivnosti. Výrobci samozřejmě nemohou hmotnost vozidla příliš měnit s ohledem na bezpečnost a testy EURO NCAP, ale i tak dochází k výrazným změnám koncepcí. V současnosti také Evropská unie stanovila postupné snižování skleníkových plynů, což vede i k snižování spotřeby. Jedná se o snížení CO2 z 160 g na kilometr na 120 gramů CO2 na kilometr (viz ECCP, Evropský program pro změnu klimatu ) (120 g / km odpovídá cca 5 litrů benzínu na 100 km, nebo 4,5 l nafty na 100 km).
Zdroj: www.Wikipedia.cz, licence CC BY-SA 3.0